Scéna.cz 

Čekání na Schrödingera

Do sekce Dance NEWs, která představuje mladé tanečníky, choreografy a projekty, umělce experimentující s možnostmi těla jako nástroje, byl na letošním jubilejním třicátém festivalu Tanec Praha zařazen 5. června projekt maďarského souboru Timothy and the Things Waiting for Schrödinger v choreografii Lászlo Fulopa.
Lászlo Fulop poté co absolvoval Budapešťskou akademii současného tance v roce 2010 začal s vlastní tvorbou. Spolupracoval s řadou choreografů a založil svůj soubor Timothy and the Things. Mezinárodní renomé si získal na platformě mladých evropských choreografů Aerowawas s duetem Tvoje máma je za dveřmi, který mohli vidět diváci na loňském Tanci Praha a opět v tomto roce v plzeňské Moving Station.

Tentokrát přichází Fulop s představením, jež má v titulu jméno významného vědce, laureáta Nobelovy ceny za fyziku Schrödingera. Mohlo by se zdát, že současný tanec rozšiřuje své zájmové obzory z psychosociálních oblastí až k vědě. Na rozdíl od Báry Látalové, která si pro svoji skladbu popularizující fyziku vypůjčila známou Einsteinovu rovnici E – mc2 se ale z maďarské skladby o fyzice nic nedozvíme. Má s ní snad společné jen to, že jí lze popisovat ve fyzikálních kategoriích energie, případně chaosu.
Choreograf pracuje s energií šesti performerů, z nichž každý ji vyjevuje po svém a projevuje se zcela osobitě. Představení se skládá z kratších nesourodých úseků bez logické návaznosti, jejichž jediným pojítkem jsou právě jen interpreti, je skrumáží jakoby náhodně posbíraných okamžiků. Jedna absurdní situace střídá druhou a společně vytváří mozaiku bizarností, zpočátku vážnou, záhy přecházející do grotesky. Skupinová terapie, projevy šílenců, test manipulátorství ale také nevídaná cirkusová klauniáda s hrou na trubku prostřednictvím tlaku na různé části těla. Na jedné straně individualistický chaos, na druhé pokusy o navázání kontaktů, zapojení do společenství, generující nepředvídatelné struktury, které zároveň existují a neexistují. Přetlak emocí se uvolňuje pohybem i zvukem - „hudebním doprovrodem“ - slovy, výkřiky a skřeky, podupáváním.
Do hry je vtažen také tajemný prostor v zákulisí, plný dýmu a oslnivého světla, do něhož vedou otevřené dveře z jeviště a v němž se objevují a mizí postavy tanečníků. Celý koncept je vskutku vzdálen tomu, co si kdo představuje o „tanečně divadelní estetice“ i současného tance, je daleko více svědectvím nespoutanosti a živelnosti a potřebou se o tuto energii podělit a předat ji.