Scéna.cz 

Kati v Jihočeském divadle

Dramatik Martin MacDonagh napsal po dvanácti letech hru Hangmen, která měla premiéru v září 2015 v Royal Court Theatre. Dramaturgové českých divadel zaklekli do startovací pozice o získání práv na uvedení. Prvenství získal samozřejmě pražský Činoherní klub a Ondřej Sokol (prosinec 2016), na druhé příčce se umístilo Jihočeské divadlo České Budějovice, po němž vzápětí následovala inscenace v Klicperově divadle Hradec Králové. Pro Jihočeské divadlo je to návrat k McDonaghovi po cca deseti letech. V prvním desetiletí 21. století zde uvedli Mrzáka Inishmaanského, Krásku z Leenane a Osiřelý západ. A tak pro mnohé z hereckého obsazení Katů je to už druhý McDonagh v tomto divadle. Tolik statistika.

Pro divadlo vznikl překlad Ondřeje Pilného a režisérkou je
Martina Schlegelová, která zde před časem úspěšně inscenovala komedii Zavolejte Jeevese. Se Schlegelovou dramaturgicky spolupracovali Olga Šubrtová a Daniel Přibyl, scénu vytvořila Pavla Kamanová a kostýmy Vladimíra Fomínová. Předpokládejme, že kromě pár kritiků většina diváků neuvidí více inscenací téhož, takže není až tak důležité inscenaci srovnávat s těmi dalšími. Martina Schlegelová sice s McDonaghem zkušenost nemá, nicméně se současnou britskou dramatikou má zkušeností dostatek. Její inscenace je tedy přesná v zařazení do kontextu 60. let, včetně hudební atmosféry s písněmi chlapáckého idolu dělnické třídy Toma Jonese. Hospoda, v níž se děj převážně odehrává, má do útulnosti a starodávné dřevěné krásy anglických hospod daleko. Působí tak spíše jako levná z nouze ctnost. Je to ovšem jediná hospoda široko daleko, a tak štamgasti vezmou za vděk nepříliš sympatickému „umakartovému“ interiéru s několika pípami, z nichž teče v podstatě ta samá břečka. Hlavnímu ději předchází overtura v podobě popravy, která může být dějinami prohlášena za justiční omyl, mladého Jamese Hennessyho, který se zuby nehty brání. Tento – na scéně Jihočeského divadla akcentovaný moment – nabízí důležitý klíč k chápání inscenace. Jednak ukazuje, jak naschvály osudu, ať už díky ignoranci, či naopak úporné korektnosti, vytvářejí neočekávané zápletky a důsledky (to je ostatně důležitý prvek většiny McDonaghových her). Druhým důležitým momentem je obsazení Tomáše Havlínka do dvojrole popraveného Hennessyho a záhadného mladíka Mooneyho. V následné scéně se dozvídáme základní informace o dobové situaci: zrušení trestu smrti v Anglii, i osobní dlouhodobý konflikt mezi Wadem a Pierrepointem (McDonagh tady míchá vymyšlenou postavu Wadea s reálnou postavou nejslavnějšího britského kata Pierrepointa. Vděčné – většinou jedním výrazným rysem charakterizované figurky venkovské hospody - jako notorik, kibic či lidový filozof, si zahráli Ondřej Veselý, René Šmotek, Jiří Untermüller a Václav Švarc, které doplňuje sveřepě a zároveň nostalgicky zachmuřený inspektor Pavla Oubrama. Bohužel, kat Harry Wade Martina Hrušky nepůsobí jako výjimečná persona, která by se výrazně lišila od svých štamgastů. To spíše přitahuje pozornost Jaroslava Červenková, která v Alici ztvárňuje přesně takový typ ženy, který dělá hospodu hospodou – na vysokých podpatcích a v lehce nevkusných šatech dokáže upoutat pozornost zapamatovatelným vlněním tělesných partií i svým chováním, včetně věčné opilecké špičky. Není divu, že se pubertální dcera Shirley Kamily Janovičové proti ní vymezuje neurotickým, frackovitým jednání, a chvílemi se propadá do teenagerského smutku či zmatku. Tomáši Havlínkovi v postavě frajírka Mooneyho, který sem vstupuje jako cizorodý element, se daří vystihnout křečovitou snahu mladíka, který záměrně provokuje, ale za jehož suverénní fasádou je patrná nejistota, neurotičnost a přepjatá snaha ukázat svůj nadhled nad těmito venkovskými balíky. Svým chováním (a s přímočarou nápovědou obsazení herce i do role údajného vraha Hennessyho) poukazuje na to, jak tento typ mladíků může provokovat obyčejné lidi až do nepříčetnosti, a vzbuzovat svým chováním podezření, i když (třeba) nic neudělali. A jak se jim takové chování může stát osudným… Vzhledem k tomu, že štamgasti mají v textu pouze role přihrávačů, a kati, stojící v centru pozornosti (vedle Wadea je to Pierrepoint Jana Dvořáka, a Syd Tomáše Drápely), pojímají své postavy sice svědomitě, ale nepříliš výrazně, největší pozornost patří právě mladému Tomáši Havlínkovi, jehož Mooney diváka provokuje a nabízí i prostor k přemýšlení a dohadům nad tím, kdo tahle postava vlastně je.
Kati na scéně Jihočeského divadla jsou solidně vypracovanou inscenací, jejíž věhlas patrně nepřekročí hranice regionu, ale v jeho rámci se může stát vyhledávaným představením. Především pro milovníky černého humoru a napětí.