zvláštní poděkování
Quantcom.cz

S Terezou a Matoušem nejen o Romeovi a Julii ♥

Romeo a Julie - Tereza a Matouš Rumlovi

autor: archiv divadla   

zvětšit obrázek

Letní měsíce spolu s nezávislým divadelním spolkem Kašpar patří především mimopražským štacím. Jednou z nich je pravidelně hrad Kašperk. Ve dnech 29. - 31. července se sem můžete vypravit na představení Romea a Julie v režii Jakuba Špalka. V hlavních rolích se objeví manželé Tereza a Matouš Rumlovi. Oni jsou vlastně takoví Romeo a Julie v reálném světě… ale bez toho smutného konce. A tak jsme jim položili pár otázek…

  • Věříte v lásku na první pohled?
    Tezera: Ano ♥
    Matouš: Ano ♥
  • Čím je podle vás příběh věčný?
    T: Těmi věčnými spory mezi dvěma rody, ale hlavně tou opravdovou láskou. Ta láska je věčná…
    M: Láskou až za hrob. Ten příběh pro ně dva končí nešťastně, ale pro okolí šťastně. A kdo z nás by dnes obětoval svůj život pro lásku?! Je to romantické.
  • Při prvním uvedení Špalkovy verze Romea a Julie jsem se setkala s rozporuplnými ohlasy (které se týkaly především výrazného zkrácení textu). Pro mě ale právě tato verze zdůraznila některé motivy - jako např. to, že významnými spoluviníky tragédie byla nevšímavost dospělých k jejich potomkům. Jak to vidíte vy?
    T: Tato verze něco zdůraznila a něco zase ne. To se prostě děje, když zasahujeme škrty do textu takového formátu jako je Shakespeare. Romeo a Julie byla moje první spolupráce s Celetnou a s Jakubem. A já jeho práci důvěřovala. A tuto verzi respektuji.
    M: Když jsem se poprvé setkal s touto verzi, připadal jsem si jako ve škole. V tom dobrém slova smyslu - měl jsem pocit, že objevuji něco nového. A velmi mě to bavilo. Myslím, že celému příběhu dodává patřičnou zbrklost a neuváženost všech činů. Je to dramatické, ačkoli nemáme rodovou válku vidět na první pohled.
  • Vzpomenete si, kdy jste se poprvé setkali s touto Shakespearovou hrou?
    T: V Městském divadle v Pardubicích, kde jsem vyrůstala. Romeo a Julie, West Side Story a Ondina byly texty, díky kterým jsem věděla stoprocentně, že chci na jeviště! Při Romeovi jsem se dokonce držela sedačky, Abych jim tam nevběhla…
    M: Já jsem se s Romeem setkal poprvé asi v Národním divadle. To představení se mi vůbec nelíbilo, bylo to vše pro mě tak neuvěřitelné a nepřirozené, že jsem dokonce získal pocit, že nemám postavu Romea vůbec rád.
  • Jak se vám pracovalo (resp. pracuje) s Jakubem Špalkem jako režisérem? Dává vám volnost, nebo trvá na svém pojetí inscenace a postav?
    T: Jakub dává naprostou volnost.
    M: Jakub rozhodně nearanžuje, nepředehrává, neloutkaří a podobně režijně netaktizuje, za což ho mám hrozně rád, nechává herce, aby si na to přišli sami. Nechce mít na jevišti 10 Špalků, chce mít 10 osobností, které vědí, co hrajou, kde jsou a proč. Jeho práce je dialog mezi námi všemi. To, že se většinou shodujeme, je radost z práce. T: Lépe bych to neřekla. 
  • Terezo, ovlivnila Vás nějak alternace Veroniky KHEK Kubařové (v tom smyslu, že jste se pokusila o jiné pojetí, nebo naopak si něco "vypůjčila")
    T: Alternace je vždy inspirativní, Je to jedinečná možnost se vidět, i když nevidíte sebe. Ale najednou vidíte, co je k věci a co mimo. Po filmařsku řečeno, je to dobrý „kopr“. Něco si půjčíte, něco rovnou zahodíte, protože vidíte, že touto cestou ne. Něco zase půjčíte vy… Někdy je to ale náročné pro ego.
  • Máte nějaké bezprostřední divácké reakce, které vás (příjemně či nepříjemně) překvapily?
    T: Příjemně mě překvapilo, když jsme na posledních dvou zájezdech měli standing ovations.
    M: Pamatuji se, jak jednou v Celetné se po konečném tónu rozsvítilo hlediště, nastala vteřinka ticha, pak si stoupla jedna paní v první řadě (měla na sobě rockerské tričko) a řekla: ALE JO!!! A začala zuřivě tleskat.
  • Je hrát na open-air prostoru hodně jiné než hrát uvnitř divadla?
    T: Je. Je to krásný zážitek! Když je teplo. :o)
    M: Absolutně. Takové kulisy a atmosféru do divadla nedostanete.
  • Máte nějaký výrazný zážitek z hraní na Kašperku?
    T: Jakub říká, že nikdy neviděl nikoho tak rychle seběhnout ty schody ve věži. Jsme létající Julie.:-) Jednou jsem takhle „letěla“. A při tom adrenalinu jsme si nevšimla, že jsme si rozřízla nohu. Měla jsem pak šaty od krve, takže to vypadalo, že jsme tu sebevraždu na konci myslela vážně. Je zajímavé, jak to napětí během představení vám nedovolí ani si všimnout, že se něco stalo, a vás to najednou opravdu začne bolet. :o)
    M: Na Kašperku máme nejvýše položený balkon pro Julii. Troufám si říci, nejvýše na celém světě… Takže při "balkonovce" mě hrozně bolí za krkem. :o)
  • Jaké je pro vás hrát společně s manželem (manželkou). Je to jiné, než s dalšími herci, s nimiž máte jen profesní vztah?
    T: Je to… divné… je to jiné, Jiný kolega si mi například nedovolí po tom, co slezeme z jeviště, říkat: Cos to na tom jevišti zase dělala?! :o)
    M: Jo, je to divné. Ze začátku jsem si musel hodně zvykat, co a jak své ženě jako kolegyni můžu říkat. Aby si to nebrala osobně... Protože to je osobní… :o)
  • Na které další představení Kašpara nás pozvete, resp. co připravujete v nové sezóně?
    T: Já mám ráda Osiřelý západ a Terminus. Také připravujeme hru Opilí od ruského dramatika Ivana Vyrypajeva v režii Marka Němce. Troufám si říct, že je na co se těšit! Já se teda těším. :o)
    M: Určitě na Osiřelý západ, Mrzáka Inishmaanského, což jsou irské drsné komedie. A od 30.září na hru Opilí, kde Bůh bude promlouvat skrze opilé Kašpary…

    www.divadlovceletne.cz

    25.7.2016 10:07:33 Jana Soprová | rubrika - Rozhovory
  •