Scéna.cz 

Miloš Hlavica o mluveném slově.

Vydavatelství AudioStory vydalo v měsíci březnu další titul zvukové knihy Za trochu lásky, poslední román Františka Kožíka, věnovaný spisovateli a dramatikovi Jaroslavu Vrchlickému. Titul přichází na pulty v období, kdy jaro začíná o sobě dávat vědět, ale jeho vznik se odehrál o několik měsíců dříve. Redakce Sceny.cz přijala pozvání do nahrávacího studia.

Stoupáme po klasicistním schodišti do horních pater Českého rozhlasu -- Reginy Praha k nahrávacímu studiu. Vcházíme do režisérské místnosti, kde spolu s mistrem zvuku Milanem Mošnou sedí režisérka titulu paní doktorka Nováková, jinak také majitelka vydavatelství AudioStory.
Zatímco za okny se začíná stmívat, a venku se řádí plískanice, v režii je teplo a příjemná tvůrčí atmosféra, bez níž nemůže umělecké dílo vzniknout. Nelze nahrávat ve stresu nebo spěchu. Skleněným průhledem se díváme studia, kde u stolku s mikrofonem a lampičkou sedí "mluvec" Miloš Hlavica.
Recitační tok interpreta přerušuje zdvořilá námitka režisérky: "Promiňte, ale slovo "odsudky" bylo nečisté, pojedeme znovu ...". Ukazovat nedostavěný dům, se nemusí vyplatit, totéž platí i o nenahrané zvukové knize. Tvůrčí proces doprovází klid a rozvaha, a zároveň se dodržuje profesionalita. Tu zabezpečuje také zvukový mistr -- Milan Mošna. Snímací zařízení ovládá jako hráč klávesové nástroje při koncertě. Pravá ruka pana Mošny naučeným grifem stiskne tlačítko "rec", levá vyjíždí hlasitost, v nahrávací kabině se rozžhaví červené světélko. Při některém opakování nahrávání dodá: "Prosím o nádech.". Co to znamená? Dohlíží na provázání techniky mluvení, jestliže se před tím vydechlo, musí být poté slyšet nádech. Při poslechu kazety jste něco takového nepostřehli? To je dobře, profesionalita se nezapře.
"Bude následovat "pink"", upozorňuje paní Nováková. Ve studiu se nehraje stolní tenis. Co tento slangový výraz znamená? Text bude mixován s drobným hudebním motivem.
Pan Hlavica se plně soustřeďuje, svým hlasem navozuje patřičný obraz, jak jej vnímá z dané předlohy. Jeho interpretační výkon je zaznamenáván na magnetofonový pásek. Některé pasáže kladou velké nároky na techniku mluvení, zvláště když se v textu setkají neznělé souhlásky.
"Dobře mluvit, to je základní předpoklad pro tuto prácí", upřesňuje M. Hlavica, Interpreti knížek do ucha patří k přední špičce ve svém oboru. Za všechny můžeme jmenovat Miroslava Moravce, Antonii Hegerlikovou, Vlastimila Brodského, Hanu Maciuchovou, Jaroslavu Adamovou, Otakara Brouska st., Josefa Somra a mnoho dalších.
Jaká byla cesta Miloše Hlavici k mluvenému slovu?
"V době mých studentských let jsme měli báječného profesora na umělecký přednes, pana Josefa Bezdíčka, který působil jako šéfredaktor slovesné redakce Českého rozhlasu. Ten mě navedl na dráhu mluveného slova, co by mého hlavního vyjadřovacího prostředku."
Využíváme přestávky při nahrávání, a pan Hlavica vzpomíná na svou první rozhlasovou roli: "Tou byla postava Horátia v Hamletovi, kterého ztvárnil pan Voska. Pro kluka, který vyšel ze školy, to byla obrovská pocta. Rozhlas mě dovedl ke čtení literatury.".
Ve své knihovně má mnoho titulů, které by rád namluvil. Měl štěstí, neboť jich hodně interpretoval. Vztah pana Hlavici k Vrchlickému?
"Vrchlický je šťastný i nešťastný. Byl to gigant ve smyslu práce. Pokud se podíváme na jeho sebrané dílo, ohromí nás svou rozsáhlostí. Psal verše, dramata, překládal, dokonce i indickou poezii.
Vedle toho dost trpěl. Nemiloval "rádoby" vlastenectví oné doby. Díky tomu na něj lidé útočili. Toho dost drásalo.
Kožík v tomto románu vystihuje jeho dvě polohy: pracovní a životní. Ta druhá je hodně fabulovaná, a vzbuzuje napětí. Vyzdvihuje jeho vztah k ženám, které mu dávaly jistotu, aby mohl žít. Co asi Vrchlický prožíval, co ne?".
Každý "čtec" zná dobře dílo, které interpretuje. Bez toho to nejde. Musí dobře postihnout například zrání hlavní postavy.
"Vrchlický je kluk, který se mění. Vyzrává ve vztahu k ženám. Nejzvláštnější vztah, plný platonické lásky, prožívá k Sofii Podlipské. Když se Vrchlický dozví, že vlastně není otcem svých dětí, to pro něj musela být rána.", konstatuje M. Hlavica.
V televizi a filmu se pracuje s fyziognomií obličeje, při četbě vše závisí na hlasu, v čem spočívá tajemství hlasové tvorby? Toť otázka?
"Někdy ani nevím, jak to dělám. Celé je to v mé představě, a ta musí být silná a barevná. Atmosféře dávám kvalitu tím, že si ji představuji. Snažím se jí vyvolat a přenést na posluchače. V tom je obrovská přednost mluveného slova, protože dává tolik volnosti. To je výhoda a síla.", končí Miloš Hlavica. Utichlé nahrávací studio opět ožívá. Z reproduktorů zní přednášený text Kožíkova románu. Slyšíme hlas Růženy Merunkové, která cituje úryvky z autentických dopisů hlavní životní lásky Vrchlického -- Sofie Podlipské. Nebudeme rušit.
Po skončení nahrávacích frekvencí provede tvůrčí tým sestřich nahrávky a namixáž hudebního doprovodu. Originál zvukového záznamu je připraven. Takto vznikají slovesné edice na zvukových nosičích. Vydavatelství AudioStory má na svém kontě obrovskou řadu titulů kvalitní české i světové literatury. Kožíkův román Za trochu lásky patří mezi ně. Přejeme příjemný poslech. Věříme, že ze zvuku nahrávky je cítit vše o čem jsme psali: pohoda a profesionalita.